Lesní zvěř v okolí Lužné

Srnec obecný (Capreolus capreolus L.)

Srnec je naše nejrozšířenější spárkatá zvěř. V létě má rezavohnědé zbarvení, v zimě šedohnědé. Srnčata jsou červenohnědá s bílými skvrnami seřazenými do podélných pruhů. Po zhození paroží v zimním období se srnec pozná podle prodloužené srsti, tzv. střapce kolrém žíly pod břichem. Obřitek u srnce je menší a má okrouhlý tvar, u srny má srdičitý tvar s patrnou zástěrkou (prodloužená srst kolem spodního okraje svírky). Kelka je zakrnělá, ukrytá v srsti. Hmotnost vyvrženého srnce je 15–20 kg, srny 12–18 kg. Srnčí zvěř přebarvuje na jaře a na podzim. Jarní přebarvování probíha poměrně rychle, nejčastěji v druhé polovině května, přičemž starší jedinci a plné srny přebarvují později, podzimní je pozvolnější a probíhá v druhé polovině září a v říjnu. Včasné  rychlé přebarvování je ukazatelem dobré kondice a zdravotního stavu zvěře. Ze smyslů má srnec velmi dobrý sluch s čich, zrak má slabší, rozlišuje však dobře pohyb. Srnec má pachové žlázy meziprstní, patní na zadních bězích a žlázy kolem řiti. Čelními žlázami si srnec značkuje stávaniště.

Výskyt srnčí zveře

Srna

Životním prostředím srnce jsou nížiny, pahorkatiny i horské lesy. Nejvíce mu vyhovují listnaté nebo smíšené lesy s bohatým bylinným podrostem s možností pastvy na lukách a polích. Vyhovují mu i polní nížinné oblasti s ponechanými remízky. V potravě jsou zastoupeny výhony a listy dřevin a keřů, byliny, houby, lišejníky a plody dřevin. V oblibě má sůl, bere liz. Hlavní období několikeré pastevní aktivity má za šera, tj. večer a ráno.

Srnčí zvěř pohlavně dospívá v druhém kalendářním roce. Říje začíná v polovině července a trvá asi 4 týdny. V tu dobu vyhledává srnec říjnou srnu podle pachu ve stopní dráze, srna též vábí srnce pískáním. Srnec doprovází srnu po dobu pokud je říjná, tj. 3–5 týdnů. Pak se srnec připojuje k jiné říjné srně. Srny, které pravděpodobně nebyly v létě oplozeny (či došlo na počátku k chybnému vývoji zárodku), vstupují do říje v říjnu či listopadu a jsou pokládány srnci, kteří dosud neshodili parůžky (tzv. vedlejší či podzimní říje).

Březost srny trvá 38–40 týdnů. V prvních 4–5 měsících se plod nevyvíjí, je v latenci (utajená či latentní březost). U srn oplozených pozdě v listopadu se zárodek vyvíjí ihned. Srna klade v květnu až červnu nejčastěji dvě, zřídka jedno či tři srnčata.
Na podzim se srnčí zveř sdružuje do tlup, jejichž základem jsou srny se srnčaty, k nimž se připojují srnci, popřípadě i nevodící srny.

Srnčí zvěř působí v zemědělství rozptýlené a zanedbatelné škody, v lesním hospodářství škodí okusem kultur. Je to však naše nejdůležitější a také nejpůvabnější spárkatá zvěř.

Vývoj paroží u srnčí zveře

Mladý srneček

Mladému srnečkovi narůstají na pučnicích na podzim prvního kalendářního roku nejprve paličky dlouhé 1–2 cm (srnec paličkář někdy též bulkař). Shodí je zpravidla v únoru až březnu příštího roku. Narůstá mu nové paroží obvykle v podobě špiček (srnec špičák), které mívá vytlučeno již v květnu (až v červenci vytloukají buď vysoce nadějní špičáci, vidláci, šesteráci nebo kusy nemocné) a shazuje je v listopadu či prosinci druhého kalendářního roku. Ve třetím kalendářním roce je slabý srnec vidlákem, dobře založený srnec šesterákem. Dospělý srnec vytlouká parůžky v dubnu, zvácněji v květnu, paroží shazuje v říjnu až listopadu, nemocné kusy i později.

Srnče v poli

Největší síly dosahují parůžky mezi 4–8 rokem, pak se výsady postupně zkracují (zpátečník). Nedostatek potravy, strádání, poškození parůžků v době vyzrávání a jiné vnější a vnitřní vlyvy způsobují u srnců zrůdnost parůžků, která je častější než u ostatních zástupců jelenovitých. Poraněním varlat, tzv. ráží, vzniká "paruka", tj. parožní hmota, která stále dorůstá, srnec ji nevytlouká ani neshazuje. Takový srnec se nazývá parukáč. Podobně jako u jelena, může se i mezi srnci vyskytnout tzv. škůdník.