Znak obce Lužná

Obec Lužná

Sekce:
  1. Lužná
  2. O Lužné
  3. Povídky

Povídky


O založení Lužnej

Na tých místoch, gde je včilkaj Lužná, bývaly za starých časú bařiny.

V tých močároch žilo aj moc divokých kačen. Taký tam róstlo moc lip, a proto sa tam usádlil jeden včelař Filgás. Ten nosíval do Vídňa na prodaj máslo aj kačeny, brynzu a med.

Jednúc sa tam potkál se svým pánem, uherským hrabětem Illezházym a ten býl založený s druhým pánem, kerého majú robotníci rači. Toš šél najprem ten druhý k jednomu svému robotníkovi, aby mu cosi prodál. Ale ten robotník poznál svého pána, ale myslél si, že dyš sú takovým pánem a majú moc peněz, že možú aj dobře zaplatiť a zaceníl mu to moc dráho. Potem šél Illezházy k tomu Filgásovi. Filgás ho takejc poznál, a dyš chtěl od něho cosi kúpiť, toš Filgás pravíl, že on svému pánovi neprodáva, ale že mu to dá zadarmo. Toš tak Illezházy vyhrál a Filgasovi za takú věrnosť dál kus země, tú povčilajší Lužnú, ludé v okolí mu moseli robotovať a on si směl zařídit hospodu, mlýn, kovárňu a obchod.

Šak tú darovací listinu ešče majú strýc Filgás, ináč Huménsky. Je z roku 1685. I můj tatínek, Jan Hovořák, mi vyprávěl, že Lužná se jmenuje od toho, že u Filgasů na dvoře byla veliká „luža“ a na ní plavala kačena, co je na znaku obce.

Lidská paměť je krátká a velmi tvořivá, avšak historické záznamy dokáží ve chvíli nemilosrdně rozbořit poetická povídání. Na počátku 16. století, kdy je Lužná poprvé písemně zmiňována, zde rozhodně ještě nežila rodina Filgasova. Zcela určitě se tu ovšem nacházel luh, tedy mokré místo, bažina, od kterého název obce povstal, patrně na místech, kde později stával Filgasův mlýn.

Cesta Mikuláše, zakladatele rodu Filgasů, do Lužné ostatně nebyla přímočará. Není uveden v nejstarším soupisu obyvatel z roku 1667, zato jej nacházíme o rok později v Polance, kde matriční zápis vypovídá o narození jeho dítěte a v dalších letech je uváděn jako polanský fojt. To svědčí o tom, že si s povolením vrchnosti pořídil zákupní fojtství. Vedl si nepochybně dobře, protože o 15 let později, v roce 1682, se stal svobodným fojtem v Lužné. A přesto, že v listině udělené jemu i jeho potomkům, se mluví o dobrých službách a věrnosti Mikulášově, kterou vrchnosti projevoval, jiné prameny podávají svědectví o vysokých finančních částkách, které musel na nákup svého nového majetku vynaložit.

Prostě – nikdy nic nebylo zadarmo, snad jen v pověstech, které svou laskavostí mírnily tvrdost životní reality a tak dobře se poslouchaly.

Literatura:

  1. Vlčková, I.: Ukázky z pověstí, pověrečných povídek a vyprávění z rukopisné sbírky profesora Aloise Beni. Sborník Státního okresního archivu Přerov, Přerov 2002, s. 69.
  2. Volfová-Hovořáková, J.: Příběh rodiny Filgasovy z Lužné. In: Valašsko 25, 2010/2, s. 7-9.

O Vráblových pasekách

Jednúc zablúdil jeden pán na honě. Už sa stmívalo, dyš přišél k Vráblovej chalupě. Toš poprosíl tam strýca Vráblového o nocleh. Strýc mu ho dali a aj ho pohostili. Ráno pána aj vyvédli z hor. Pán mu za to slúbil tolik země, co jí pokryje volskú kožú. Vrábl si ale vymínil, že mu přes to jeho pole potem nikdo nesmí ale překročiť. Ten pán aj to mu slúbil. Toš dobře.

Vrábl rozřezal volskú kožu na tenininské provázky a občíhl nimi veličezný kus země. Pán sa tomu chytrému nápadu zasmíl a tú zem, aj co byla v prostředku, mu dál.

Ach ano, vždycky lákalo dovědět se, odkud někteří podnikaví lidé přišli k majetku. Jestliže pravdivé vysvětlení nebylo dostačující, či bylo zahaleno určitými okolnostmí, které bylo lépe skrýt, vytvořil se příběh. Třeba proto, aby ti méně úspěšní uvěřili, že se tak stalo díky zásahu vyšší moci.

Tak také strýc Vráblů, jehož se vyprávění týká, a který skutečně vlastnil rozlehlé pozemky na luženských pasekách, pomohl náhodě vlastní chytrostí. Ani na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ovšem nešlo o variantu pověsti z 9. století našeho letopočtu, doloženou na severu Evropy a velmi oblíbenou i rozšířenou, v níž první osadník získá nebo koupí kousek půdy o velikosti volské kůže. Svůj majetek pak rozmnoží tím, že kůži rozstříhá a proužky rozloží po obvodu daleko větší plochy.

Tak s námi příběhy putují po celá staletí. Obměňují se, mění místa, prostředí i čas, avšak zůstávají uloženy hluboko v našem podvědomí. Stále se budeme chápavě pousmívat nad vítěznou lstí strýčka Vráblového.

Ostatně měla bych jej najít mezi svými dávnými předky. Měla bych, jenže záznamy v matrikách mlčí. Na pasekách sice v 18. století zemřel jistý Ondřej Vrábl, ale odkud sem přišel, to jsem zatím nerozluštila. Zůstala po něm rodina Baránkova a název Vráblovy paseky, který můžeme číst i na dnešních mapách.

Jana Volfová-Hovořáková 

Literatura:

  1. Vlčková, I.: Ukázky z pověstí, pověrečných povídek a vyprávění z rukopisné sbírky profesora Aloise Beni. Sborník Státního okresního archivu Přerov, Přerov 2002, s. 69. 
  2. Třeštík, D.: Mýty kmene Čechů, Praha 2003.

Mikuláš mladý Filgas

Tak byl ve stížnostech poddaných z Lužné označován jediný mužský pokračovatel rodu Filgasů. Narodil se 1.  září 1678 v Polance a později se stal nástupcem svého otce Mikuláše Filgase na svobodném gruntě v Lužné.

Zní to nepochybně velmi pěkně, až pohádkově, avšak skutečnost byla pro Mikuláše podstatně odlišná. Zdědil sice mlýn, pilu a valchu v Lužné, později přikoupený mlýn a valchu v Lidečku, pronajatou louku Pláňavu nad luženským šenkem, mlýn pod Lužnou, mohl svobodně obchodovat a luženští poddaní mu měli být nápomocni při opravách jeho nemovitostí.

Tak to zařídil jeho otec, jenže zanechal také velké dluhy, o které se po jeho smrti začali věřitelé hlásit. Vrchnost zpožďovala platy za prodané máslo a obchod vázl, v roce 1708 nájezdníci spálili podluženský mlýn, který nepřinášel zisky a …skrze nešťastný rebelantský pád téměř o všechno svoje mění a hospodářství přijdúce..., nemohl po tři roky osévat svá pole. A sousedé luženští se k pomoci neměli, naopak si na ně musel stěžovat, že svévolně spásali svým dobytkem jeho louku, z níž on musel platit nájem.

Trápení a nemoc chodívají ruku v ruce. Možná by Mikuláš všechny statky vyměnil za zdraví, ale nebylo mu to souzeno. Zemřel na konci května roku 1714 ve svých 36 letech a zanechal tři nedospělé syny. Budoucnost rodu tehdy visela na vlásku, ale stalo, že jeho strom opět vykvetl.

Jana Volfová-Hovořáková

Literatura:

  1. ŠOA Bytča, f. Illeszházy-Dubnica, panství Brumov, stížnosti poddaných, Lužná.
  2. Volfová-Hovořáková, J.: Mikuláši Filgasovi, manželce a potomkům jeho..., In: Valašsko 26, 2011/1, s. 11 - 12.

Vojsko v Lužné

Byla to neklidná doba nájezdů v letech 1704 – 1708, a zatímco v jiných vesnicích sčítali škody po vpádech, z Lužné se dovídáme o jiných problémech.

... kdežto naša obec, majíce veliké útraty a škody s vojáky, a to předně za chléb a za maso a za sýr … za sůl … co jsme vydali ovsa 20 měřit i jednu čtvrt, másla vydali jsme za 8 rýnských 24 krejcarů ...savých i hrubých prasat 203 kusů ...

Obyvatelé Lužné nejen že vojáky, kteří zde byli usídleni, živili, ale také si trpce stěžovali na to, že ... co nám všem súsedúm vojáci všelijakých věcí pokradli činí 30 rýnských ...

S vydržováním vojska, které mělo zajišťovat ochranu hranic, byla spojena nejen jeho výživa, která byla z velké části přenesena na poddané, ale také řada služeb. Lužňané o tom ve své autentické stížnosti píší: …pokud jsme měli všelijaké zahradní věci, to sme museli vydat a naposledy, když nám nestačilo, museli jsme poslat do Vizovic pro zahradní věci … museli jsme vojákům seno vozit, sami odvezli jsme třicet fůr, slámy jsme odvezli pět a dvacet fůr, to jsme vydali sami svojí slámy. A včilejšího času, majíce třináct koní, již nemáme ji kde vzít, drev, sami co jsme odvezli 500 fůr, i to jsme museli sami rúbat a přitom, co jsme museli na koních poslův posílat pro všelijaké potřeby vojákům i také poslův pěších, to jsme museli vykonávat bezpočtu.“

Dalo by se předpokládat, že přes všechny materiální oběti, které obyvatelé obce byli nuceni přinášet, mohli klidně spávat, neboť vojáci zajišťovali jejich bezpečnost. Avšak z písemného dokladu vyplývá, že tomu tak ve skutečnosti nebylo.

…od toho času, jak Pulčiny vyhořely, musili jsme den jak den na vartě stát, a to jeden vedle druhého, co nás bylo v dědině chlapů a to trvalo až do příjezdu vojákův, až jsme byli od pana krejského zřízeni po dvanácti chlapoch na vartě stát, nebo nebylo odnikud žádnéj pomoci.

Ze stížnosti se také dovídáme, jak byla, či měla být, organizována obrana a co si o tom v Lužné mysleli.

… jest poručení od pana krejského, aby se šance dělaly okolo kostela a fary lidečskéj, aby hajduši se bránili při kostele, to není ke cti a chvále božskéj, nebo sami hajduši dosvědčují, že ty šance by platné nebyly, nebo ty šance může snadno obejít a nepřítel může zkázu učinit … nebo na takové ty šance všecko z našich hor dřevo rube a bere a kazí se a jejich jest rada, aby se z lačnovských hor dřevo na šance ke kostelu vozilo, nebo takovým šancom mají z jiných obcí nápomocni býti.

I prosila celá obec dědina Lužná hraběte Illeszházyho, aby na ni milosrdným okem ráčil vzhlédnout a nad ní svou ruku držel.

Jana Volfová-Hovořáková

Literatura:

  1. ŠOA Bytča, f. Illeszházy-Dubnica, panství Brumov, stížnosti poddaných, Lužná.

Luženská vzpoura

Co bylo pro obec Lužnou horší – občasné vpády z Uher nebo přítomnost vojáků? Troufali si nájezdníci vyrazit za řeku do kopce, do nepřehledného terénu o tom nemáme žádnou zprávu, zato vojáci se zde chovali jako doma.

...my již jsouce súženi od vojákův jak lonského roku, také i letojšího, nevíme sobě, co hříšní lidé, počínat a jakú sobě radu dat, nebo lonského roku celú kompaninu jsme měli za dvacet neděl … letojšího roku zasej půl druhéj kumpaniny bez pěti máme, a to ode dne 18. octobris roku přítomného 1705 až do dne 29. decembris, následujícím způsobem takto, předně ovsa, poněvadž se nedostávalo profantu, za tři dny tehdy sedláci museli svým senem a ovsem chovat, a tak jest ovsa vydáno 31 měřic … každý hospodář podle svého dobrého svědomí má škody a útraty ve svém příbytku … a to kromě znikléj krádeže... vydáno sena a slámy 25 fůrek“.

Tentokrát již představitelé luženské obce vše jasně vyčíslili: …hejtmanovi dragůnskému jest vydáno všelijakých potřeb do kuchyně … totiž v sumě 14 rýnských 54 krejcarů, za světlo pro pana hejtmana a čeládce, pěti pacholkom do maštaly, a jeho kuchařovi nachází se v sumě 7 rýnských 15 krejcarů.

Když spočítali všechny náklady, ovšem krom vína a piva pobraného“, vyšla jim suma 69 rýnských 41 krejcarů. A potom, ač svou vrchnost v závěru stížnosti ujišťovali o své naději za vyslyšení, za kterou se budou modlit, napsali tvrdé vyjádření:

…a tak my, vaše hraběcí milosti, nemůžeme všelikéj naší tesknosti přednášeti a oznamovati, nebo již nemůžeme tolej toho znášet, aniž jest věc možná nám toho přetrpěti, nebo bude-li mezi námi tak dlúho, musíme všeci utéci.

Neutekli, zůstali, přetrpěli, přežili. Měli bychom, my, jejich potomci, tiše sklonit hlavy a poděkovat.

Jana Volfová-Hovořáková

Literatura:

  1. ŠOA Bytča, f. Illeszházy-Dubnica, panství Brumov, stížnosti poddaných, Lužná.

Obecní úřad

Lužná 230
756 11 Valašská Polanka

t: 571 446 100
f: 571 446 101

starostka@obec-luzna.cz
ucetni@obec-luzna.cz

IČ: 00304077
DIČ: CZ00304077


Facebook

Facebook obce Lužná

Webkamera - Skiareál

Soubory cookies | Zásady zpracování osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti Správa stránek